Tohle je moje nová kamarádka..jmenuje se Briony...a je to květina a já ji tajně miluji..a povídám si s ní..a to se teprve známe den..ale je skvělá a krásná..potřebuje teploty od 18° do 25°...zálivka normální..a někde dál od okna:)..a až vyroste, tak z ní bude velká palma a třeba na ní porostou kokosy:D...tak jí přejme všechno nejlepší do života..a ať ji vždycky
někdo zalije, když budu někde v čudu..PS: 1. + 2. obojí Briony...na mé posteli se švýcarskou vlajkou nad hlavou
To píšu tak proto, abyste všichni věděli, že dneska je to rok, co jsme spolu..a upřímně..po JC je to to nejlepší, co mě v životě potkalo:D..a on je takový hezký, a milý a hodný a má hezký úsměv a umí zpívat a hrát a řídit auto a vrtat vrtačkou a vařit a malovat pokoje, vyhazovat stará smradlavá jídla, krájet melouny, tančiti, umí se i oblíkat;), umí hrát moje pošahané hry:), umí udělat holce culík(skoro...pracujeme na tom), umí prát, umí číst a psát, umí pracovat konečky prstů(počítače), umí chovat děti, oblékat lidi, rozveselovat je, umí anglicky, má hezkou květinu, super saka(i to nové světlé), miluje TS, ví kdo to je JC a jak to tak s ním je...a to je velmi important a i bít se umí:)...takže co více si přát...PS: akorát doufám, že nikoho tento post nepobouří...a že vás to neodradí od dalšího čtení na mém blogu;)
Byl jsem na letišti, přistála jsem. Zapla jsem si mobil a psal mi Štěpán(2. delegát z ČR), že se nemám nic bát, že tam pro mě zatím nikdo není, ale že do 20-ti minut určitě přijede...a tak jsem seděla na nějakém sedadle, sledovala lidi, jak přilítají, jak se objímají se svými známými a drahými...a seděla jsem tam nakonec asi hodinu a půl, než pro mě někdo přišel, ale naštěstí jsem se dočkala...byl to Tobias, jeden ze Švýcarů, kteří plánovali konferenci...
a tak jsme jeli....Zurich, Wintherthur a pak Ramismuhle...taková cosi jako vesnice asi 40 minut za Zurichem....tam už byl program v plném proudu, ale já jsem dala přednost večeři a když jsem dojedla, tak už úvodní program skončil, takže jsem o něj přišla...bylo tam plno lidí..a všichni se se mnou začali seznamovat, když mě viděli a já jsem si vůbec, ale ani trošku nepamatovala jejich jména....ale naštěstí druhý den jsme hráli takovou namegame a od té doby jsem je už nezapomněla...a pak to začalo..opravdová konference...a vy, kdo jste nikdy nic podobného nezažili, neuvěříte, že sedět a 
myslet může být tak strašně únavné...jednali jsme celý čtvrtek a pátek, v sobotu ráno a pak ještě chvilinku v neděli ráno....ale bylo to konstruktivní, řešily se důležité věci, které se týkaly evropského Ten Singu...různé výměny, rozpočty, festivaly.Byla jsem na pokoji se dvěma Estonkami a jednou Švýcarkou....a všechny byly milé...a kdo s námi pojede letos na tábor, tak možná i se může s Kajou a Liinou seznámit:)...
Všichni byli takoví legrační, vtipní, hodní....prostě staří TenSingáři...když jsme nejednali, tak jsme jedli a nebo večer vždycky byl takový zábavný večer, který probíhal formou národních hlášení(každá země, připravila hlášení o činnosti TS u nich) a předháněli jsme se v tom, kdo to bude mít lepší, takže jsme vozili národní dobrůtky, videa, prezentace a tak...no a potom, v noci, se ani nechodilo spát moc brzo....ale vstávalo se vždycky před osmou......Byl jsem tam nejmladší....a nejstarší byla asi Mary(GB) a Ivana(UA)...těm bylo podle mého odhadu tak šedesát:)...ale byly super....
V sobotu a neděli jsem strávila dost času v Zurichu, ale o tom až v příštím postu:)...PS: 1. Nějaký švýcarský chlapec v kýčovité zahradě - moc toho nenamluvil:)...2. kdo by řekl, že zrovna ve Švýcarsku už budou kvést narcisy:)....3. pár účastníků(Kaja, Benjamin, Mikel, Aee mee, Oivind)....4. Mevídek v objetí medvědů....5. záverečný večer a hezké zamyšlení Estonek
Tak se tak, neznámo jak, stalo že jsme se s Překupníkem dostali do velkého dobrodruženství:)....jak jsem už říkala, nemám nejmenší ponětí, jak se to stalo, ale bylo to rozhodně skvělé....dobrodružné...milé...a oba jsme se vrátili živí a zdraví...z čehož se všichni moc těšíme:) Cestování jsme zahájili ve úterý 26. 2....jeli jsme do Phy, kde jsme strávili krásný den s Michelle a Jirkou...spali jsme v jejich postýlce:)....Musela jsem ještě na ústředí YMCA, abych podepsala nějaké dokumenty..a pak jsem čekala na Michelle až skončí školu...a tak jsem se šla projít po naších starých, krásných místech.
..Potom jsme se vrátili k nim domů, vzali můj kufr a jeli metrem na Dejvickou, kde jsem se potkala s paní Černou a ta mi dala nějaké věci, co jsem vezla Štěpánovi do Švýcar..bylo to vtipné, strkat na zastávce autobusu do kufru štanglu salámu:)...potom už jsem jenom nastoupila na autobus a trošku jsem se děsil, jestli to sama na tom letišti zvládnu...ale zvládla jsem to, nebyla to žádná těžká věc....nějakou dlouhou dobu jsem čekala...a pak už jsem byla i v letadle...a můj první let se započal...a protože zacházelo 
sluníčko...a bylo ještě vidět, tak jsem ho celý strávila nalepený na okýnku...s otevřenou pusou(doufám, že jsem to tam neposlintala;)...a byla jsem fascinována...a bylo to nádherné...taková krása...ty mraky a to slunce a ta rychlost a výška:)....a vůbec jsme se nebáli...ani trošku...a ty mraky vypadaly zhora jako taková nekonečná sněhová krajina..tak jsem přemýšlela, jak jsme se dostali nad Antarktidu. Že by nějaká černá díra? 
A letěli jsme směrem na Curych.1. Karlův most....2. Orloj.....3. Týnský chrám....4. Ruzyňské letiště zevnitř;)
někdo zalije, když budu někde v čudu..PS: 1. + 2. obojí Briony...na mé posteli se švýcarskou vlajkou nad hlavou
a bylo to hezké...akorát chudák Martí včera celou noc prozvracel a dneska skoro celý den dospával tu včerejší noc:)...ale dali jsme si dárečky(protože se to tak asi dělá..nebo nevím)...a já jsem dostala krásnou květinu a pojmenovala jsem ji Briony...a Martí dostal červený dáreček a následovně byl zabalen do červené stuhy..bo on je taky takový dáreček..
.a pak jsme hráli kris-kros..a pak jsem jela domů, protože zítra brzo vstávám a jedeme s TenSingem na víkendovku...přeci;)..
.PS: 1. dáreček...2. martí s pochybným pohledem;)...3. jeho krvavé oko, které neslo následky neprospané noci...4. dáreček u švýcarské vlajky(která mi visí nad postelí)
a tak jsme jeli....Zurich, Wintherthur a pak Ramismuhle...taková cosi jako vesnice asi 40 minut za Zurichem....tam už byl program v plném proudu, ale já jsem dala přednost večeři a když jsem dojedla, tak už úvodní program skončil, takže jsem o něj přišla...bylo tam plno lidí..a všichni se se mnou začali seznamovat, když mě viděli a já jsem si vůbec, ale ani trošku nepamatovala jejich jména....ale naštěstí druhý den jsme hráli takovou namegame a od té doby jsem je už nezapomněla...a pak to začalo..opravdová konference...a vy, kdo jste nikdy nic podobného nezažili, neuvěříte, že sedět a 
myslet může být tak strašně únavné...jednali jsme celý čtvrtek a pátek, v sobotu ráno a pak ještě chvilinku v neděli ráno....ale bylo to konstruktivní, řešily se důležité věci, které se týkaly evropského Ten Singu...různé výměny, rozpočty, festivaly.
Tak se tak, neznámo jak, stalo že jsme se s Překupníkem dostali do velkého dobrodruženství:)....jak jsem už říkala, nemám nejmenší ponětí, jak se to stalo, ale bylo to rozhodně skvělé....dobrodružné...milé...a oba jsme se vrátili živí a zdraví...z čehož se všichni moc těšíme:) Cestování jsme zahájili ve úterý 26. 2....jeli jsme do Phy, kde jsme strávili krásný den s Michelle a Jirkou...spali jsme v jejich postýlce:)....Musela jsem ještě na ústředí YMCA, abych podepsala nějaké dokumenty..a pak jsem čekala na Michelle až skončí školu...a tak jsem se šla projít po naších starých, krásných místech.
..Potom jsme se vrátili k nim domů, vzali můj kufr a jeli metrem na Dejvickou, kde jsem se potkala s paní Černou a ta mi dala nějaké věci, co jsem vezla Štěpánovi do Švýcar..bylo to vtipné, strkat na zastávce autobusu do kufru štanglu salámu:)...potom už jsem jenom nastoupila na autobus a trošku jsem se děsil, jestli to sama na tom letišti zvládnu...ale zvládla jsem to, nebyla to žádná těžká věc....nějakou dlouhou dobu jsem čekala...a pak už jsem byla i v letadle...a můj první let se započal...a protože zacházelo 
sluníčko...a bylo ještě vidět, tak jsem ho celý strávila nalepený na okýnku...s otevřenou pusou(doufám, že jsem to tam neposlintala;)...a byla jsem fascinována...a bylo to nádherné...taková krása...ty mraky a to slunce a ta rychlost a výška:)....a vůbec jsme se nebáli...ani trošku...a ty mraky vypadaly zhora jako taková nekonečná sněhová krajina..tak jsem přemýšlela, jak jsme se dostali nad Antarktidu. Že by nějaká černá díra? 
A letěli jsme směrem na Curych.