hodně času

Jak už jsem zmínila, tak jsem nemocná...a tak mám plno času..tak se učím, čtu si..a dělám seminárky do chemie....a tohle je ona...jsem i pojala tak, jakože na ni mám čas...a už ji mám hotovou..a to ji mám odevzdat až ve středu;)

hestejka v koupelně

Byla u nás o víkendu Ester..a jelikož jsem vydatně nemocná, tak jsem ji skoro neviděla...ale zato jsem ji vyfotila, když se koupala v naší vaně-----a beztak se jí to i líbilo..i když tak nevypadá;)..chua:D

Marné hledání

Marně hledám člověka z prahy, který by u sebe zítra nechal přespat tohohle sirotka;)

Pro zamyšlení;)

Třeba vám to něco dá.....moje slohová práce:)

Byl čtvrtek, nebylo moc hezky a o letním teple se nedalo mluvit už vůbec. Prostě takový průměrný červencový den. Letošní léto bylo celé nějaké podivné. Když zrovna nepršelo, tak byla venku zima a nedalo se dělat nic zajímavého a tím byla Lu úplně zdrcena, protože jí nezbývalo nic jiného, než být doma se svojí matkou, uvězněná v té pitomé vesnici, daleko od všech kamarádů.

Lu, která jako každé obyčejné děvče v jejím věku, nevycházela se svojí matkou, seděla u okna ve svém pokoji a snažila se porozumět anglickému textu písničky, která právě hrála v rádiu. Přemýšlela o tom, jak skvělé by bylo přestěhovat se zpátky do města. Stále ještě nedokázala pochopit, proč ji rodiče takhle potrestali. Když se chtěli odstěhovat od hluku velkoměsta do absolutního Zapadákova, někde vedle Kotěhůlek, měli jí dovolit zůstat u starší sestry. Měla by aspoň normální život.

Sešla dolů po schodech a udělala těch pět kroků, které byly potřebné k tomu, aby se dostala do kuchyně. V kuchyni byla matka. Lu doufala, že na ni nezačne mluvit. Nechtěla se zase pohádat. A s matkou se vždycky bylo o čem hádat. „Zase mám smůlu,“ pomyslela si Lu, když z úst její matky vyšlo: „Konečně si vyšla z toho pokoje. Už si vyžehlila to prádlo, co jsem ti nachystala v ložnici?“ Lu se snažila nevšímat si jí. Matka však otázku zopakovala. Lu tedy pochopila, že bude lepší odpovědět, a tak odpověděla: „Ne.“ Matka otočila svou hlavu zpátky ke kuchyňské lince, na které právě připravovala oběd, a řekla svou oblíbenou frázi: „Však počkej, tvoje děti ti to všechno vrátí,“ a ještě k tomu dodala jednu ze svých specialit, zkomolené přísloví: „Tak dlouho budeš nalévat vodu do džbánu, až se ti rozbije.“ Lu se na matku rozkřikla: „Mami, já tak nesnáším, jak pořád pleteš ty přísloví. Pořád se mě na něco ptáš, pořád po mě něco chceš. Jsi nemožná.“ Matka, která byla zesmutnělá z toho, jak se na ní dcera neprávem obořila, se zmohla k pochmurné odpovědi: „Neboj se. Však ty nebudeš jiná. Až budeš mít děti a na celý dům budeš sama, tak jako já, budeš se chovat úplně stejně.“

Uběhlo pár desítek let, Lu dokončila školu, přestěhovala se zpátky do města, vdala se a když bylo jejímu synovi patnáct let, rozhodli se s manželem, že se odstěhují někam, kde budou mít trochu klidu. Už je nebavil ten uspěchaný velkoměstský život. Kim stěhování nesl dost špatně. Rodiče ho odřízli od jeho skvělého života a odvezli ho někam, kde lišky dávají dobrou noc a pouliční osvětlení zhasíná o půlnoci.

Jednou večer si šel Kim pro něco do kuchyně a slyšel, že si rodiče v obývacím pokoji povídají. Překvapilo ho, že jsou stále vzhůru. Zaslechl matku, jak říká: „Já jsem ti říkala, ať neříkáš hop nebo tě ostatní přeskočí.“ Na jeho tváří se objevil nechápavý výraz a pomyslel si: „Já tak nesnáším, když máma plete přísloví, je úplně stejná jako babička.“

„Budu stejný jako mí rodiče? Rozhodně ne. Já udělám všechno jinak a nějaká podoba rozhodně nehrozí,“ toto se mu honilo hlavou, když usínal ve své posteli.

Konec srpna..

Návratem z Prahy v podstatě skončil srpen..protože pak jsem byla tři týdny v kuse skoro pořád doma..a nějak jsem se oddala domácímu životu..uklízení, praní...ale hlavně vaření a pečení..a jako myslím, že se dosti zlepšuji:)...docela perné to bylo, když byla doma ještě maminka..protože být s maminkou vkuse od rána do večera...vůbec nedělá dobrotu...ale poslední den jejích prázdniny(je paní učitelka)...jsem jí slíbila, že s ní pojedu na výlet...a tak jsme jely...cyklobusem..a pak na Praděd a pak pěšky do Karlovy Studánky...a bylo to velice milé a hezké...a vy se jistě ptáte: "S Paní H, že to bylo milé?"...a já říkám:"Ano"...chua:)...tak tak..a to bylo asi tak všechno z prázdnin:)...PS: 1. s mámou v cyklobusu na Hvězdu:)...maminka na ovčárně s Pradědem...3. já a ten kluk, co jel s námi:)...4. ten kluk co jel s námi na ostrově v Bílé Opavě....5. muchomůrka červená:)

Co bylo po útoku na Moravu...

Potom jsem se konečně viděla se svým drahým mužem...který mi dosti velmi hodně chyběl..byli jsme na chatě v Beskydech a měli jsme se krásně...a byli jsme na koupališti...a tak...a potom jsme jeli na Y Event Do Prahy, kde jsme měli koncert TSCZ na Náměstí Míru..a bylo to velkolepé...a dokonce jsme potom domů jeli Pendolinem....takže už to mám za sebou..první cesta pendolinem:)...a bylo to jaké?...chm...rychlé...a pak jsme v sobotu zpívali na jednom svatebním obřadu na jedné louce..jedněm lidem..no snad se jim to líbilo...nám to skoro úplně vyšlo dobře:D...a pak večer byla velká párty:D...já, janka, martí, dušan - chyceni revizorem bez lístků..a stolní fotbal na stodolní....nedělní oslava narozenin pana otce v Orlové...a pak už bye bye...prý se jdeme učit na státnice:)...a učí se pořád:)....PS: 1. na chatě...2. naše ohavné saranče, které nám dělalo společnost...3. na výstavišti...Y Event...4. Náměstí Míru - koncert TSCZ....5. u naší garáže, po svatbě(ne naší;)

Jsem zpátky po měsíci a kousku:)

Občas se stane, že člověk zapomene dávat nové posty na blog...proč?protože nemůže najít čas...inspiraci..správné fotky?....a nebo mu prostě nejde počítač!!!:)...no tak nejprve byly prázdniny a nebyl čas psát..a když byl čas, tak nefungoval počítač...teď taky ještě nefunguje, ale snad to zvládne...tak uděláme rychlé shrnutí druhého měsíce prázdnin...a pojmeme to samozřejmě obrazovou formou:)......PS: a naše milé 10cm sranače zelené se k vám otočilo zády..ale nic si z toho nedělejte..lepší když je zády, než když ho máte na hlavě;)