Tak je deset večer a pořád není jisté, jestli se bude po deseti letech opakovat povodňová historie...těžko říci, jestli vůbec chci..sice by se asi nešlo do školy, ale riskovat všechno to bahno ve sklepě:)....no uvidíme ráno Když jsem se vracela z dnešní první hodiny klavíru, tak mě docela dosti poděsil pohled na naši nezvykle rychlou a nezvykle vylitou řeku..bylo to docela děsivé...a jak jsem tak dvě hodiny seděla doma, tak mi to nedalo, oblékla jsem se, obula sandále a šla jsem se podívat, jak se to s řekou změnilo... bylo to krásné..běžela jsem kalužema a beztrestně jsem do nich skákala..a to tak dlouho, až jsem byla hodně mokrá..a šla jsem se podívat k mostu na řeku..a stála jsem tam asi tak 3 minuty..a najednou se proti mně objevila Áňa a Sperlich..a tak to jsme se začaly smát, protože se potkat u sledování povodňové řeky...to je docela úchylárna:)...ale byl to úlet..šly jsme k soutoku...a pily jsme u toho čaj, který sperlich udělala do termosky:D....takové retro to bylo, jak jsme byly promoklé až úplně... jsem si připadala konečně jednou zase jako dítě, kterému o nic nejde a je mu jedno, že bude celé od bahna a mokré..a tak jsem taky byla...běhaly jsme kalužema...chodily bahnem...prostě kouzelné;) A závěr byl jako z knížky...doma na mě čekala maminka..a samozřejmě se do mě hned pustila, že kde jsem byla a co jsem dělala...a jestli jsem blázen takhle lítat po venku a že jsem celá zmoklá a chabla chabla:)..no čítankový závěr...
PS: to nejmenší je sperlich, i když je normálně největší;)..a to co vypadá jako sperlich, to je áňa, protože dneska u sperlicha spít a měla na sobě její věci:)...ale nejlepší byla megafonová termoska..viď, áŇo?;)
No comments:
Post a Comment