Smysl pro humor

Dnes ráno jsem vstala..a bylo to velmi těžké, protože mi 8 hodin nestačilo na dospání deficitu, který vznik na Gospel Night. Uvědomila jsem si, že se musím sbalit..a potom mi došlo, že asi nemám dost peněz na to, abych si koupila lístek a vlak...a tak jsem prolezla všechny kapsy a batohy a našla jsem 60,- korun...a to stačilo k tomu, abych se dostala do pardubic, tak jsem měla radost. Sbalila jsem se, snědla jogurt, vypila čaj a chtěla jsem odejít na vlak. Neměla jsem ale nic, s čím bych mohla zamknout byt...a moc jsem hledala a hledala...a stále nenacházela, tak jsem začala trošku pochybovat o svém mentálním zdraví...a přemýšlela jsem o tom, jestli jsem včera večer, když jsem přišla domů byla tak unavená, že bych nechala klíče v zámku a někdo by je mohl odnést....a uvědomila jsem si, že možná i ano...a že je to dost dobře možné....ale nakonec to dopadlo jinak. Napadlo mě zavolat tatínkovi, jestli mi je náhodou nepřibral a on řekl, že má v kapse nějaké klíče, ale že vůbec neví, jak se tam dostaly. Tak jsem sice našla své klíče, ale byla jsem zoufalá z toho, že se nedostanu do školy a tak se tatínek nabídl, že mě na nádraží odveze.

Když jsem ho vyhlížela z okna, tak jsem viděla, jak na cvilín přijíždí můj vlak (od začátku jsem věděla, že to na cvilín nestihnu...jeli jsme na hlavní)....přijela jsem na nádraží, koupila jsem si lístek a chtěla jsem si koupit snídani, ale už bylo pozdě, tak jsem šla na perón.

5 minut....vlak nejel

10 minut...vlak nejel (jsem si říkala, že se muselo něco stát, vždyť jsem ten vlak viděla přijíždět na cvilín)

15 minut....vlak nejel - průvodčí řekl: "Vlak na olomouc bude mít zpoždění...nevíme kolik. Pokazila se mašina, tak se běžte schovat."

A tak jsem se smála

20 minut...čekání v hale

25 minut...čekání v hale

40 minut

51 minut...rozhlas hlásí příjezd vlaku

55 min...nastupuji do vlaku, sedám si, vytahuji si učení

58 min...přichází posouvač v oranžové kombinéze a říká: "nevím co nám to dali za vagóny, ale musíte si přestoupit, protože tenhle je nějaký pokažený...hlavně že je v něm první třída."

1 hod...nové místo, bágl nahoru, učení ven, sluchátka do uší

1 hod 10 min...jedeme!!!:)

Přijeli jsme do olomouce...2 možnosti pokračování: 1. expres: 12:08

2. rychlík: 12:11

samozřejmě volím expres...dřívější odjezd, rychlejší dojezd, méně zastávek...

haháááá...zrada...sedím v kupé (oba vlaky jsou na stejném nástupišti) a vidím později odjíždějící rychlík odjíždět

za okny chodí páni v oranžových kombinézách, průvodčí kroutí hlavou.....je mi jasné, že se něco děje!

po 20 minutách se nahrne do vlaku nová dávka lidí...jsem umačkána na sedadle a přisedá si do kupé se 4 lidmi postarší pár cestující z luhačovic, z lázní. v obalu na kameru mají zavřenou kočku...a při každém otřesu tímto obalem kočka třikrát zamňouká a potom prohlásí I love you.

Zeptala jsem se jich, jestli to není trošku týrání zvířat. a pán ji tedy vytáhl...byla asi 15 cm velká a dost ohavná, přilepená v proutěném košíčku...tak jsme se jí zasmáli. Od tohoto páru jsme se dozvěděli, že si museli přestoupit z vagónu, protože se mu nějak nechtělo otáčet kolo.

Další posouvání....celkový čas zpoždění expresu mojmír (to je ale škaredé jméno pro expres:) 40 min

Příjezd do cílové destinace: 14:25

Příchod na kolej: 14:45

Začátek školy: 15:00

Jídlo snědené do 16:20: jogurt, sušenky polomáčené:)

Procenta únavy: 89%

To byl ale hezký den...ještě že mám dobrou náladu a směji se....ať žije společnost Času Dost