víkendová návštěva

A v pátek jsem měla návštěvu, která šla na ples a spala u mě v noci z pátku na sobotu...a moc se mi to líbilo...lide, drahý lide...kdo mě chcete přijít navštívit, tak přijeďte...mám velký a krásný pokoj a moc se mi líbí mít v něm víc lidí, než jenom sebe:)

k nám dorazili až v 10 hodin večer..protože byli před tím sáňkovat...přišli úplně mokří: luc, káťa, david...a já...v jednom pokoji. Jedli jsme párky - tedy o

ni jedli...já to pořád nejím, já jsem jedla jenom čerstvě upečené bage

ty a tvářila jsem se šťastně...no a potom jsme hráli kufr, protože lucka moc chtěla...ale mě to strašně moc nebavilo:)...a potom jsme pili čaj, a jedli chipsy...a občas jsme se smáli...a potom jsme se dívali ná náš rozlučkový koncert TS Krnov 2009:)...a bylo to velmi dojemné...a pak už nějak všichni byli unavení, tak jsme postupně odpadávali:)

Ráno jsme se vzbudili...a nečekaně, venku bylo po X týdnech zase sluníčko...to bylo ale hezké ráno. A pak jsme dělali různé věci...třeba hráli na klavír, umývali nádobí, četli knížky...a pak už museli k loskotům na oběd...a já jsem zase osaměla...ale ještě jsme pak byli sáňkovat na kopečku (taková tak haldička, k

terá je vždycky nahrnutá mezi paneláky, aby si sídlištní děti měli kde hrát;)...a pak už jsem šla opravdu domů

ale ne

na dlouho

Petržel

Minulý čtvrtek jsme si udělali takový hezký rodinný večer...hráli jsme společenské hry, pili víno a jedli jsme moc a moc jídla...a tatínkovi dotazy jako třeba: "jsi zpěvačka? spisovatelka? pionýrka?"...byly velmi vtipné a nejlepší bylo, když měl v pantomimě představovat křeslo nebo želvu...to vám byla taková legrace:D...no jo můj tatínek je velmi vtipný, když zrovna nemá hlad a není moc unavený....a pak u nás spala sestra...bylo to jako zamlada:)...a já jsem si tak chtěla povídat a ona usnula...a já jsem potom spala a ona se vzbudila ve 4 ráno a chtěla si moc a moc povídat...myslela jsem, že ji zbiju...ony totiž jsou i příjemnější věci, než když s vámi někdo ve 4 ráno třese a říká: "vladi, vladi...pojď si povídat":)

a fotka souvisí s mým současnýmm rodinným vařením...do všeho dáváme petržel, protože jí máme hodně, ale něco mi říká, že včera došla;)

vlaĎ a jaro

Jaro ještě dlouho nebude...ale teď na chvilku je, protože jsem dostala od jedné mé drahé květináč s krásnými květinami...a když jsem je viděla, tak jsem žasla nad jejich krásou. On je to takový zvláštní pocit držet v ruce jarní květinu, když jaro ještě dlouho nepřijde...a venku je -17°C...a jak jsem ty krokusy viděla, tak jsem se s nimi musela fotit, abyste všichni viděli, jak jsou hezké...a nějak jsem se do té fotky skoro vždycky připletla...těším se na jaro?....už ano...sněhu bylo nejvíce za posledních 20 let;)...a už ho bylo dost:)...jaro je mé nejoblíbenější

zlatý prase...voe:)

Tohle je moje krásné prasátko...no jo..už se těším na jaro, až ho rozřežu (nedá se rozbít:/)...a použiju jeho obsah:)

vlaĎ a taŤ v kuchyni

Maminku jsme si včera přivezli z nemocnice a proto jsme s tatínkem museli vařit, protože maminka si hraje na to, že je nemocná;)...a myslím, že to byl její dávný plán, že nás naučí nakupovat, umývat nádobí a dokonce i vařit:D...co by sis dala maminko?..."bramborové placky a špenát"....a my na to: "všechno bude, není problém":)....a tak jsme dělali špenát a placky...a ten, kdo u nás někdy obědval, tak ví, že moje maminka dělá nejlepší bramborové placky na světě...a úžasný špenát, takže to pro nás byla dosti nesplnitelná výzva.

Tatínek doufal, že mě v tom nechá samotnou...a vymlouval se při tom na to, že špenát nikdy nedělal...ale to já taky, takže v čem by ta situace byla jiná. A tak jsme vařili...a to tedy : Pat a Mat hadra:D...a pořád jsme se chodili ptát maminky, co do čeho máme dát a jak udělat, ať je to dobré...a mně se placky povedly...a tatínek to taky zvládl. Moc dobře jsme se všichni najedli. Bylo to skoro úplně jako od maminky...a hodně jsme se u toho nasmáli tomu, že opravdu nevíme, co bychom si počali, kdybychom maminku neměli. Myslím, že třebas maminčinu rýži bychom nezvládli:)...ta bude dneska, ale už v částečném podání maminky:D...protože její tajemný způsob vaření výborné rýže nikdo nechápe;)

One of the greatest day of my life:)

Zvládla jsem nejtěžší zkoušku...obecná a anorganická chemie. Byl to dvoutýdenní učební boj a pěkně šílený záběr na hlavu, ale byla jsem úspěšná a pocit vítězství v podobě známky výborně-m byl velmi sladký. Tak jsem teď přijela domů, protože mám skoro úplně prázdniny až do 1. 3. Ještě musím sice na jednu zkoušku do školy, ale to bude jenom tak, aby se neřeklo, že ji nemám:) Vracím se do pomaturitního stavu: knihy, přátele a hlavně::: klavír!:)...ani nevíš, jak moc se mi po tobě stýskalo:*

České dráhy mě pro změnu zdrželi na cestě 2,5 hodiny...juhuhů:)...ještě že mě vším optimisticky provedl Jamie Cullum a taky, že jsem měla zimní boty a bundu. A přijela jsem domů a tam byl jenom tatínek, protože maminka byla v nemocnici. Ale dneska už jsme si ji přivezli domů...a tak budu muset jít za chvilku vařit oběd, protože ona prý nemůže:D...a doufám, že přijde ta sestra, protože ten špenát asi opravdu nezvládnu.

S tatínkem jsme nakoupili a udělali si večeři...a pak jsem začala zase číst knížky (a mrazení v levém rameni mi říká, že si asi podesáté přečtu jednu knížku;)...a ráno jsem vstala k poledni...a najedla jsem se a potom jsem šla za paní učitelkou do hudebky. A bylo to tak velmi milé, protože jsme se neviděly více než půl roku...a tak jsem paní učitelce zahrála a ona, že bych potřebovala trošku hbytosti do prstů zase a tak mi dala noty a zadala etudy...a že když jsem teď doma, tak jestli bych nechtěla přijít příští týden zase do hodiny a jestli bych nemohla hrát na předehrávkách:D..tak jsem si připadala zase zpátky na střední a byla jsem tááák šťastná (a zase chodím do hudebky na klavír:). Potom jsem šla za maminkou na návštěvu a sešla jsme se tak skoro celá rodina. Já, tatínek, teta, babička....dále následoval nálet na hudebniny na náměstí, které šly do komisního prodeje a měly na všechno 70% slevu...a co mi zbylo, než si tu kytaru koupit(povrchovka nic moc, ale zvuk nádherný)...za tu směšnou cenu. Chtěla jsem si sice ještě den předtím objednávat ukulele, ale tohle mi šlo přímo do rány..a koupila jsem taky většího bráchu, pro moje grumle. A capo a nové struny...tak jsem se odměnila za zkoušku...

šla jsem k jance, protože jsme byly domluvené. a janka po velkém boji sehnala sáňky a šly jsme sáňkovat. 20 let = ideální věk na noční sáňkování...přišly jsme úplně vyválené ve sněhu a šťastné jako 5-ti leté holky;)

A v 8 přijela Drča a všichni hezky do YEEESU...a přišla i luc a to tedy byl večer s AAAAldou, a spocenými fotbalisty, kteří by raději měli hrát bez triček a Ddddepeche mode...dddreaming of you:D...a potom jsem přišla někdy v noci domů;)...a přečetla jsem si emaily, co jsem měla ve schránce a to jsem se taky ještě nasmála...

Jsem tak šťastná, že teď můžu být zase doma

Jsem se zrovna vrátila ze zpívání na hasičském večírku....a myslím, že ta cesta mohla být klidně i kratší...a nebo i stejně dlouhá, ale třeba méně adrenalinová...nevím, jestli jsem se třepala strachy a nebo zimou, ale připomnělo mi to situaci, když jsme s gábinou uvízly v lese na survivalu 2009 nezbylo mi nic jiného, než se modlit:)...díky Bože, že jsem zase ve svojí postýlce...