One of the greatest day of my life:)

Zvládla jsem nejtěžší zkoušku...obecná a anorganická chemie. Byl to dvoutýdenní učební boj a pěkně šílený záběr na hlavu, ale byla jsem úspěšná a pocit vítězství v podobě známky výborně-m byl velmi sladký. Tak jsem teď přijela domů, protože mám skoro úplně prázdniny až do 1. 3. Ještě musím sice na jednu zkoušku do školy, ale to bude jenom tak, aby se neřeklo, že ji nemám:) Vracím se do pomaturitního stavu: knihy, přátele a hlavně::: klavír!:)...ani nevíš, jak moc se mi po tobě stýskalo:*

České dráhy mě pro změnu zdrželi na cestě 2,5 hodiny...juhuhů:)...ještě že mě vším optimisticky provedl Jamie Cullum a taky, že jsem měla zimní boty a bundu. A přijela jsem domů a tam byl jenom tatínek, protože maminka byla v nemocnici. Ale dneska už jsme si ji přivezli domů...a tak budu muset jít za chvilku vařit oběd, protože ona prý nemůže:D...a doufám, že přijde ta sestra, protože ten špenát asi opravdu nezvládnu.

S tatínkem jsme nakoupili a udělali si večeři...a pak jsem začala zase číst knížky (a mrazení v levém rameni mi říká, že si asi podesáté přečtu jednu knížku;)...a ráno jsem vstala k poledni...a najedla jsem se a potom jsem šla za paní učitelkou do hudebky. A bylo to tak velmi milé, protože jsme se neviděly více než půl roku...a tak jsem paní učitelce zahrála a ona, že bych potřebovala trošku hbytosti do prstů zase a tak mi dala noty a zadala etudy...a že když jsem teď doma, tak jestli bych nechtěla přijít příští týden zase do hodiny a jestli bych nemohla hrát na předehrávkách:D..tak jsem si připadala zase zpátky na střední a byla jsem tááák šťastná (a zase chodím do hudebky na klavír:). Potom jsem šla za maminkou na návštěvu a sešla jsme se tak skoro celá rodina. Já, tatínek, teta, babička....dále následoval nálet na hudebniny na náměstí, které šly do komisního prodeje a měly na všechno 70% slevu...a co mi zbylo, než si tu kytaru koupit(povrchovka nic moc, ale zvuk nádherný)...za tu směšnou cenu. Chtěla jsem si sice ještě den předtím objednávat ukulele, ale tohle mi šlo přímo do rány..a koupila jsem taky většího bráchu, pro moje grumle. A capo a nové struny...tak jsem se odměnila za zkoušku...

šla jsem k jance, protože jsme byly domluvené. a janka po velkém boji sehnala sáňky a šly jsme sáňkovat. 20 let = ideální věk na noční sáňkování...přišly jsme úplně vyválené ve sněhu a šťastné jako 5-ti leté holky;)

A v 8 přijela Drča a všichni hezky do YEEESU...a přišla i luc a to tedy byl večer s AAAAldou, a spocenými fotbalisty, kteří by raději měli hrát bez triček a Ddddepeche mode...dddreaming of you:D...a potom jsem přišla někdy v noci domů;)...a přečetla jsem si emaily, co jsem měla ve schránce a to jsem se taky ještě nasmála...

Jsem tak šťastná, že teď můžu být zase doma