Sunday, February 17, 2013

Vladi au printemps


Sice jsem letos neviděla moc sněhu, ale v dnešní době je sníh vždycky před Vánoci a po Vánocích. A jediný čas, kdy opravdu ráda vidím sníh jsou Vánoce, takže je mi to vlastně i docela jedno. Je tady jaro. Tedy tady ve francii. Protože 10°C na sluníčku a chození bez kabátu = jaro. Minulý týden, když jsme s Bastim šplhali po schodech na Tour d'Eiffel, tak bylo krásně. Moc se mi ani nechtělo věřit, že je pořád únor. Nejlepší načasování. Málo turistů, skvělé počasí. Věřím, že doma to teď vypadá úplně jinak, než tady. Ale už za týden se budu moci sama přesvědčit. Pak budu neustále hrát na klavír a jíst maminčino jídlo a tulit se ke své peřině. Už se na to moc těším. Prázdniny se blíží....juchůůůů. Škoda těch povinností do školy. Kdyby nebyly, tak by se mi dýchalo mnohem lehčeji. 
Chtěla bych mít čas, protože mám po tom, co jsme minulý víkend navštívili paříž z velmi nestandardního pohledu (couchsurfing = best thing ever:), hlavu plnou dojmů. Leze na mě zase nějaké pseudoumělecké období. Čmárám obrazy, v hlavě mi hrají melodie, píšu texty a mám v hlavě 2 povídky. Ale prostě nemám čas to dát dokupy. Tak uvidíme, jaký účinek budou mít mé prázdniny.
Bydlet na západě má neuvěřitelné výhody. Nevadí mi tak moc, že tady slunce vychází až v 7:55 (narozdíl od česka, kde to je 6:50)....ale moc se mi líbí, že slunce zapadá až v 18:15 (doma v 17:05). Člověk má mnohem více času fungovat a není hned tma. Je to skvělé. 
A protože až do mého odjezdu bude nádherné počasí, tak jsem zvědavá, jak zvládnu ty klimatické a časové změny, ale už jsem zvládla horší věci, takže to nějak dopadne. Dneska jsme byly s Laure na navštěvě v Parc floral. Mám to asi tak 7 minut chůze z residence a za 2 týdny to tam bude jistě ještě krásnější, protože už teď jsem viděla všechny ty narcisy, jak se tlačí ven. Některé už dokonce 20 cm nad zemí. Výstava orchidejí byla opravdu poutavá a spousta podivných stromů, zámek, jezírko, altánky, domečky, kaplička. Hodlám se tam ještě několikrát vrátit a pozorovat přírodní změny v přímém přenosu.…Parc floral má dobrodružný potenciál a také opravdu zvláštní způsob přicházejícího jara. Plameňáci, papoušci orchideje a banány. Tak každá země má nějaké zvláštnosti. To je pravda.

Vladi et la joie


Musím se s tím smířit. Asi se tady uprotokoluju a pak se z toho pominu nebo tak. Do zítra musím stihnout 2, ale vůbec nevím jak s nimi hnout a nikde v dosahu nikdo, kdo by mi mohl poradit. Tak uvidíme, jak moc napínavé to bude;)
V pátek jsem měla školu do 7. Já nevím, kdyby to bylo v úterý tak mi to nevadí tak moc jako v pátek, ale tohle se mi vůbec nelíbí, to se přeci nedělá. To nedělají ani na pardubické univerzitě!:) Ale potom jsem se naštvala a řekla jsem si, že si za odměnu koupím pánvičku a hrnec. To jsem přesně potřebovala a už od svého příjezdu jsem váhala, jestli to udělat, protože si nemyslím, že je nějaká šance, že to odtud odvezu. Jestli mě tedy někdo z vás nepřijede vyzvednout. Ale udělala jsem to a k tomu jsem si ještě koupila láhev vína a sýr v dubovém listu, protože si to všechno zasloužím. Nebyl to zrovna dobrý týden.
Nemohla jsem jet se všemi ostatními na výlet do Versailles, protože na mě nezbylo místo, takže všichni jeli a samozřejmě jako obvykle já jsem zůstala tady. Ale moc to nevadilo, šla jsem opět shánět jarní boty, ale ani v šestém obchodě neměli žádné hezké. Takže pevně doufám, že můj prázdninový návrat do česka zachrání situaci.
Potom jsem si uvařila své první vlastnoruční jídlo tady. Už mi moc hodně chyběli těstoviny. Po všech těch letech na vysoké si na to člověk tak nějak zvykne a nemůže bez toho delší dobu vydržet. Ve školní restaruaci jsou totiž těstoviny jenom ve formě salátu jako předkrm. Vymyslela jsem tedy serpentini s brokolicí a smetanovou omáčkou s rocquefortem. A bylo to moc dobré a suroviny ještě zbyly, takže dneska bude ještě jedno kolo.
V mezičasech, když nevím co si počít s protokoly řeším zbývající věci na ETS konferenci, která mě čeká už ve středu. Aspoň se tady nenudím. Pozitivní je také to, že mě už do prázdnin čekají jenom 2 hodiny angličtiny ve středu ráno. Do té doby můžu pilně pracovat a balit:)…Na obrázcích jsou vidět další sýry s podivnými obrázky na obalu (asi to začnu sbírat nebo co), dále také prozatím nejlepší francouzské snídaňové pečivo a zbytek není třeba komentovat.

Thursday, February 07, 2013

Vladi et un mois

Zdá se to docela neuvěřitelné, ale je to tak. Už jsem tady měsíc. Je trošku strašidelné, jak to rychle uteklo. Ale asi to je tím, že je všechno hodně hektické. Začalo to napínavě, celý měsíc pršelo a pokračovalo to napínavě. Ale dneska jsem tak seděla na přednášce, koukala jsem z okna a viděla jsem botanickou zahradu a vycházející slunce a tak mi přišlo na mysl, že se mi tady líbí a že tady možná i brzo budu docela spokojená a zabydlená. No jo, ještě by to chtělo hrnec, pánev a varnou konvici, ale všechno bude příští měsíc. Tak snad bude následující měsíc stejně úspěšný jako měsíc minulý. A budiž jaro, protože mám podezření, že jsem dneska ze školní restaurace viděla u jezera kvetoucí keř. Brzy jej prozkoumám blíže a podám informace o klimatických změnách probíhajících na evropském kontinentu;) 

Tuesday, February 05, 2013

Vladi et des fenêtres


Můj první kulturní víkend v Orléans. V pátek, po dalším perném týdnu ve škole, jsem konečně dostala příležitost vyčistit si hlavu a strávit večer s kamarády. Byli jsme v jedné residenci v centru, hráli jsme nějaké hry a všechno to vyústilo v malování olejovými barvami na obrovský papír na stěně, takže co by si člověk více mohl přát. Zábava to byla vskutku kvalitní.
Sobotní podvečer jsem strávila ve společnosti některých mých spolužáků z univerzity, v právém francouzském domečku v centru města. Bylo to velmi milé, měli jsme salát, pizzu, která dělala blob blob a také výborný citrónový koláč. Ve volných chvílích jsme se zabavili hádáním osobností.
A neděle byla ve znamení poklidu a sólové návštěvy města. Kdybyste to nevěděli, tak každou první neděli v měsíci, jsou ve Francii skoro všechna muzea zadarmo. To jsem si nemohla nechat ujít a tak jsem navštívila místní muzeum umění. Ale ještě před tím jsem se zastavila v katedrále, protože i když už jsem tady skoro dlouho, tak jsem ještě nebyla vevnitř. Konečně jsem vstoupila a zůstala jsem omráčená. Je velkolepá. Notre Dame má sice větší jméno, ale v úžasnosti moc nemůže konkurovat St. Croix. Jsem ochotná přiznat, že možná jsem trochu ovlivněná tím, že tady bydlím a v Paříži ne. Hodlám se do té zdejší často vracet a jenom koukat na okna a na strop a na prostor. Taky jsem chtěla říci, že takový Sv. Martin u nás doma má kouzlo domova, ale rozhodně mě nikdy nenechal stát s otevřenou pusou. Ale i přesto se těším, až jej  brzy uvidím:)
Potom jsem strávila 2,5 hodiny v muzeu umění a viděla jsem Gaugina a spoustu dalších krásných obrazů. A jak to tak bývá, tak také spoustu podivných obrazů a několik nehezkých obrazů. Ale rozhodně mám ráda návštěvu galerií sama se sebou, protože můžu mít svoje názory a nemusím je moc sdílet a vůbec nemusím být expert. 
Víkend byl zakončen návštěvou kina a shlédnutím nového Tarantinova filmu - Django Unchained. A líbilo se mi to moc velmi. Člověk zapomene jak vypadají střeva a krev, když dlouho nevidí Tarantinův film:) 
A nevím, jestli jsem se prostě rozhodla že o víkendu budu ze všeho nadšená nebo všechno jenom prostě bylo skvělé. Myslím, že druhá možnost je správně.

Vladi et le chocolat


Mám pocit, že se v Orléans v lednu neděje nic jiného, než že prší. Občas už to člověku začne lézt na mozek a pak je vděčný za jakýkoliv paprsek slunce. A udělá mu třeba obrovskou radost, když se slunce zjeví jenom na 2 minuty denně, když zapadá a konečně se na obzoru vyprostí ze zákrytu té nepropustné mrakové deky a zasvítí do okna. A pro takovéhle týdny jsem přeci k vánocům dostala horkou čokoládu, aby mě zahřála i když sluníčko nebude na dosah. A proto nehrozí, že bych propadla tomuhle "listopadovému" počasí a případnému zoufalství:*

Monday, February 04, 2013

Vladi et le fromage effrayant

Ne že by tento sýr stál za ochutnání, ale ta krabička rozhodně stála za koupení, protože je velmi ošklivá a musela jsem ji s vámi všemi sdílet. Takže ještě že je ta fotka mázlá, protože jinak byste se té čarodějnice na ní báli ještě více, než se bojíte:)