Vladi et Chartres

 Jeli jsme na výlet s ostatními dětmi, abychom zažili něco jiného, než jen tady to naše město. Všichni nás zrazovali, že to je blbost, že bude pršet a bude škaredě a bude to nehezké. Ale neměli pravdu a nám se to všem moc líbilo.

Protože amelie chtěla jet do Chartres, aby viděla koncert amélie-les-crayons a přemluvila mě a doru, abychom jely s ní, tak se k nám přidala ještě laure a její kamarád a všichni jsme jeli do Chartres. V Chartres je velmi slavná katedrála, kterou jsme samozřejmě navštívili. Ve Francii je velmi dobré být mladší 26-ti let, protože potom máte spoustu věcí zadarmo (louvre, museé d'orsay a třeba vstup do věže katedrály v chartres). Stoupali jsme strašidelně strmým, úzkým a točitým schodištěm, které čítalo 350 stupňů. Vyhýbat se lidem, kteří scházeli shora bylo plné adrenalinu, ale výhled stál za to. 

Dali jsme si studený oběd na sluníčku, cestou nějakou crêpe, večeři v Mc Donalds (blé blé fuj). Obešli jsme turistický okruh a užili jsme si spoustu zábavy. Sluníčko svítilo, bylo nám teplo a hezky. Všechno bylo završeno nádherným večerním koncertem a temnou cestou domů se spoustou zpěvu.   Pořád dokola znělo: "We should do this more often." A pravdou je: "yes, we should."…
PS: 1. Laure řídí…2. katedrála…3. světlo z vitráží…4. eating crêpes…5. taky bych si chtěla hrát na takové zahradě jako ty dvě děti…6. cocou…7. z věže…8. jaro je tady…9. ano, byla jsem tam taky:)

Vladi et amélie

Jak se stane, že se člověk stále více a více zamilovává do téhle země? No pomůže k tomu třeba i koncert, na který se dostanete naprostou náhodou, protože chcete zažít nějakou kulturu a taky se trošku družit s lidmi. 

Jedna kamarádka z erasmu mě přesvědčila ať s ní jdu na koncert zpěvačky, kteoru má ráda a já jsem za to opravdu nekonečně mnoho ráda, protože to bylo nádherné a neuvěřitelné. Úžasná zpěvačka, všichni členové multiinstrumentální a asi tak 20 různých hudebních nástrojů u kterých se neustále všichni střídali. Mé srdce bylo dojato a okouzleno. Tedy mám novou hudební lásku. Jmenují se amélie-les-crayons! Můžu říct, že tento zážitek krásně zaplnil díru, který ve mně zůstala, protože jsem nemohla na koncert Mumford & Sons. ach ach. la france la france!!

Podařilo se mi zachytit velmi povedený kousek koncertu - nevypňete to moc brzy, protože byste přišli o nejlepší věc ze všeho;)

Vladi et le grand voyage

Jelikož jsem velmi šikovná, tak se mi podařilo sbalit si znovu 20-ti kilový kufr. Zabalila jsem do něj všechno co mi tady nejvíce chybělo a taky věci na jaro a léto. No a když jsem jela do prahy na letiště, tak to byla krása, protože mi měl kdo pomoci s kufrem, ale pak se to všechno začalo velice kazit. Už asi před měsícem a půl jsem si koupila lístek na TGV který mě nevyšel moc draze (protože jsem si za spoustu peněz koupila slevu na vlak, takže teď musím hodně jezdit, aby se mi to vyplatilo). TGV mě mělo dovézt z letiště až do Orléans, kde bych jenom přestoupila na tramvaj, vystoupila a přesunula se do residence. Očekávaný čas příjezdu: 21:00.

Ale Air France se rozhodli, že zpozdí můj let o hodinu a nakonec z toho byla hodina a půl. Můj perfektní plán měl v sobě zahrnuty 2 h rezervy mezi příletem letadla a odjezdem vlaku. Nakonec jsem přistála o hodinu a půl později. Svůj těžký kufr jsem z pásu brala do rukou zrovna ve chvíli, kdy mé TGV mělo odjíždět. Řekla jsem si že to ale stejně zkusím, třeba bude mít zpoždění. NEMĚLO! Všechny ostatní TGV na tabuli zpoždění měli, ale to mé prostě ne. Byla jsem na pokraji svých sil a u nohy mi stál ten kufr, plný milovaných věcí. Šla jsem zpátky do příletové haly, abych si stěžovala a dostala z nich zpátky peníze za ten lístek na vlak - a tam mi řekli že se to dělá jenom přes internet. Tak jsem se vrátila zpátky na "vlakové nádraží" a bylo jasné, že budu muset absolvovat cestu přes celou paříž až na nadraží odkud se jezdí do Orléans a pak další dobrodruženství. A ta 20-ti kilová potvura prostě ne a ne být lehčí. Chtěla jsem se dostat do vlaku, který jezdí do centra Paříže, ale zrovna v tu neděli nejel, protože opravovali trať, tak jsem musela na druhý konec letiště, abych nastoupila do náhradního autobusu, pak znovu do vlaku, pak do metra, do vlaku, do tramvaje. Samé schody nahoru a dolů, nahoru a dolů, časový press a běh, abych to stihla dřívější vlak, než ten úplně poslední. A jako třešnička na dortu - 4 patra nahoru do mého pokoje. Heslo = žádný výtah:) Ale přijela jsem živá a zdravá  a navíc s hezkou historkou pro pobavení přátel:) Čas přijezdu 23:43. ……1. můj lístek na TGV…2. víno sýr a máslo…3. sama bych ráda věděla co to je, týden jsem se na to pokoušela přijít…4. jediné štěstí měla tahle země tím, že se mi za má příkoří odměnila jarem!…5. francouzská jablečná taštička

Vladi en République tchèque

Byla jsem doma, v české republice a bylo to velmi zajímavé, protože mě postihl velký šok…a tím byla náhlá změna počasí. Když jsem odjížděla na letiště, tak bylo v Orléans slunečno a 10°C, když jsem přistávala na letišti v Ruzyni, tak hustě sněžilo a byla zima veliká. Toliko sněhu jsem snad v Praze ještě ani neviděla

Můj dočasný odjezd byl trošku smutný, protože jsem musela vyhodit moc dobré jídlo, které jsem nestihla sníst a protože to byl například sýr, tak jsem si ho s sebou ani nemohla vzít na cestu, protože by mě spolucestující neměli moc rádi.

V praze mě čekala velmi úspěšná ETS Conference. Myslím, že můžu s klidem říct, že se nám velice povedla. Ale myslím, že už nikdy nechci chodit po Praze s 50 000,- CZK na zádech v baťůžku. Sice jsem se těch peněz postupně zbavovala, ale dopočítat se toho všeho bylo nakonec velmi napínavé.

Potom jsem jela domů a viděla se se spoustou skvělých přátel. Nadýchala jsem se jedovatého ostravského vzduchu, zařídila svůj imaginární být, koupila nové boty, probrala další detaily potenciálního komunálního bydlení v Provence, propůjčila jsem kombajn, oslavila narozeniny sestry a neteře, dozvěděla jsem se nějaká tajemství a užila jsem si rodinné lásky…byla to vskutku velmi podařená návštěva, ale po ní přišlo dobrodružné cestování.………1. mé milované děti…2. mé nové botky…3. její nové gumáky

Vladi et deux mois

Včera se stalo, že už jsem tady už druhý měsíc. Uteklo to ještě rychleji než ten první měsíc. Stihla jsem toho spoustu a o všem povím zase v neděli, protože jsem byla na návštěvu doma a co jsem se vrátila, tak bylo všechno příliš hektické. Aspoň že ty zimní prázdniny otevřeli sérii skvělého počasí. Ještě k tomu dneska mám svátek, tak to se musí oslavit a hlavně si to člověk nesmí nechat zkazit tou ropuchou co teď sedí na studně;)

Jaro jaro bláznivý...budu házet kytky do Loiry!