Vladi et le grand voyage
Jelikož jsem velmi šikovná, tak se mi podařilo sbalit si znovu 20-ti kilový kufr. Zabalila jsem do něj všechno co mi tady nejvíce chybělo a taky věci na jaro a léto. No a když jsem jela do prahy na letiště, tak to byla krása, protože mi měl kdo pomoci s kufrem, ale pak se to všechno začalo velice kazit. Už asi před měsícem a půl jsem si koupila lístek na TGV který mě nevyšel moc draze (protože jsem si za spoustu peněz koupila slevu na vlak, takže teď musím hodně jezdit, aby se mi to vyplatilo). TGV mě mělo dovézt z letiště až do Orléans, kde bych jenom přestoupila na tramvaj, vystoupila a přesunula se do residence. Očekávaný čas příjezdu: 21:00.
Ale Air France se rozhodli, že zpozdí můj let o hodinu a nakonec z toho byla hodina a půl. Můj perfektní plán měl v sobě zahrnuty 2 h rezervy mezi příletem letadla a odjezdem vlaku. Nakonec jsem přistála o hodinu a půl později. Svůj těžký kufr jsem z pásu brala do rukou zrovna ve chvíli, kdy mé TGV mělo odjíždět. Řekla jsem si že to ale stejně zkusím, třeba bude mít zpoždění. NEMĚLO! Všechny ostatní TGV na tabuli zpoždění měli, ale to mé prostě ne. Byla jsem na pokraji svých sil a u nohy mi stál ten kufr, plný milovaných věcí. Šla jsem zpátky do příletové haly, abych si stěžovala a dostala z nich zpátky peníze za ten lístek na vlak - a tam mi řekli že se to dělá jenom přes internet. Tak jsem se vrátila zpátky na "vlakové nádraží" a bylo jasné, že budu muset absolvovat cestu přes celou paříž až na nadraží odkud se jezdí do Orléans a pak další dobrodruženství. A ta 20-ti kilová potvura prostě ne a ne být lehčí. Chtěla jsem se dostat do vlaku, který jezdí do centra Paříže, ale zrovna v tu neděli nejel, protože opravovali trať, tak jsem musela na druhý konec letiště, abych nastoupila do náhradního autobusu, pak znovu do vlaku, pak do metra, do vlaku, do tramvaje. Samé schody nahoru a dolů, nahoru a dolů, časový press a běh, abych to stihla dřívější vlak, než ten úplně poslední. A jako třešnička na dortu - 4 patra nahoru do mého pokoje. Heslo = žádný výtah:) Ale přijela jsem živá a zdravá a navíc s hezkou historkou pro pobavení přátel:) Čas přijezdu 23:43. ……1. můj lístek na TGV…2. víno sýr a máslo…3. sama bych ráda věděla co to je, týden jsem se na to pokoušela přijít…4. jediné štěstí měla tahle země tím, že se mi za má příkoří odměnila jarem!…5. francouzská jablečná taštička
Jelikož jsem velmi šikovná, tak se mi podařilo sbalit si znovu 20-ti kilový kufr. Zabalila jsem do něj všechno co mi tady nejvíce chybělo a taky věci na jaro a léto. No a když jsem jela do prahy na letiště, tak to byla krása, protože mi měl kdo pomoci s kufrem, ale pak se to všechno začalo velice kazit. Už asi před měsícem a půl jsem si koupila lístek na TGV který mě nevyšel moc draze (protože jsem si za spoustu peněz koupila slevu na vlak, takže teď musím hodně jezdit, aby se mi to vyplatilo). TGV mě mělo dovézt z letiště až do Orléans, kde bych jenom přestoupila na tramvaj, vystoupila a přesunula se do residence. Očekávaný čas příjezdu: 21:00.
Ale Air France se rozhodli, že zpozdí můj let o hodinu a nakonec z toho byla hodina a půl. Můj perfektní plán měl v sobě zahrnuty 2 h rezervy mezi příletem letadla a odjezdem vlaku. Nakonec jsem přistála o hodinu a půl později. Svůj těžký kufr jsem z pásu brala do rukou zrovna ve chvíli, kdy mé TGV mělo odjíždět. Řekla jsem si že to ale stejně zkusím, třeba bude mít zpoždění. NEMĚLO! Všechny ostatní TGV na tabuli zpoždění měli, ale to mé prostě ne. Byla jsem na pokraji svých sil a u nohy mi stál ten kufr, plný milovaných věcí. Šla jsem zpátky do příletové haly, abych si stěžovala a dostala z nich zpátky peníze za ten lístek na vlak - a tam mi řekli že se to dělá jenom přes internet. Tak jsem se vrátila zpátky na "vlakové nádraží" a bylo jasné, že budu muset absolvovat cestu přes celou paříž až na nadraží odkud se jezdí do Orléans a pak další dobrodruženství. A ta 20-ti kilová potvura prostě ne a ne být lehčí. Chtěla jsem se dostat do vlaku, který jezdí do centra Paříže, ale zrovna v tu neděli nejel, protože opravovali trať, tak jsem musela na druhý konec letiště, abych nastoupila do náhradního autobusu, pak znovu do vlaku, pak do metra, do vlaku, do tramvaje. Samé schody nahoru a dolů, nahoru a dolů, časový press a běh, abych to stihla dřívější vlak, než ten úplně poslední. A jako třešnička na dortu - 4 patra nahoru do mého pokoje. Heslo = žádný výtah:) Ale přijela jsem živá a zdravá a navíc s hezkou historkou pro pobavení přátel:) Čas přijezdu 23:43. ……1. můj lístek na TGV…2. víno sýr a máslo…3. sama bych ráda věděla co to je, týden jsem se na to pokoušela přijít…4. jediné štěstí měla tahle země tím, že se mi za má příkoří odměnila jarem!…5. francouzská jablečná taštička
No comments:
Post a Comment