Cat in Bed

I am back in France. I've returned after being "francehomesick" for more than 5 months. I feel like a little child who just got the best toy ever!! I'm unbelievably happy. Already when our airplane had started landing I was becoming emotional. Then I saw the Eiffel tower from the airplane window and there was even a small teardrop in my eye. I'm staying at my former classmate's home and it is just wonderful. The only problem might be the huge cat who decided to sleep in my bed.

Vladi et une visite

Z dalékých zemí na východ od Francie přijela k nám vzácná návštěva. Přivezla povinné vstupné v podobě margotek a tudíž byla vřele přijata. Počasí se rozhodlo, že nám bude přát, že bude hezky a teplo a tak jsme poznávali město a lidi a kulturu. Koupily jsme si nejlepší zdejší zákusky, které stojí opravdu spoustu peněz, ale zase si to člověk tak hezky vychutná. Podívaly jsme se na katedrálu, protože to je vlastně povinné pro každého v Orléans. Udělaly jsme si hezkou večeři s taškou ze subway na zápraží katedrály a prošly jsme se kolem obrovské řeky. A když nás to tady přestalo bavit, tak jsme jely do Louvre, abychom se podívaly na některé ty nejlepší obrazy. Margotky došly do 3 dnů od odjezdu a co se nestalo? Pak byly velikonoce a přišel mi velikonoční balíček…a vněm byly další 4 margotky. a slečna to udělala velmi mazaně, protože nechtěla platit 230,- za pitomý půlkilový dopis, tak na obálku s margotkami nalepila známku za 20,- a ono to přišlo. Což je dobře, protože to přineslo velkou radost:*…PS: 1. člověk si vždycky zapomene švýcarský nůž v nejnevhodnější chvíli…2. orleánská idylka……3. margotky a prase…4. diskotéka v katedrále.…5. počasí se vydařilo…6. moňa džokonda…7. veselé velikonoce…

Vladi et Amboise et Tours

Ať žijí školní výlety. Nastupte si do autobusu, svačinku a pláštěnky s sebou. Všechno bylo, ne všichni byli. Bylo to ale hezké, ale po nějakém čase začne být déšť a zima dosti dotěrná. Viděli jsme hezký zámek, který nebyl zlatý a taky tam byl mrtvý Leonardo da Vinci. A to bylo dobré, protože jsem vlastně ani nevěděla, že tam leží. Ale aspoň můžu teď zase do deníčku zaškrtnout - byla jsem tam (tedy ne že bych měla nějaký deníček). Pak jsme zašli nakouknout do Clos Lucé, kde Leonardo žil posledních pár roků, než umřel. Přesunuli jsme se do Tours a prošli jsme se po městě, dali si sandwich v subway a pivo v irské hospodě a koukali jsme na rugby Ireland vs. Italy…a stalo se to, že mě ta hra začala velmi zajímat a snad se mi i dokonce začala líbit. Tak snad už jsem pochopila ta pravidla:) Výlet mi připomněl, že cestovat a chodit po památkách ve velké skupině je velice únavné a nepohodlné.…PS: 1. vladi et amboise…2. hrob LdV…3. tabulka…4. katedrála…5. okno v amboise

Vladi et Chartres

 Jeli jsme na výlet s ostatními dětmi, abychom zažili něco jiného, než jen tady to naše město. Všichni nás zrazovali, že to je blbost, že bude pršet a bude škaredě a bude to nehezké. Ale neměli pravdu a nám se to všem moc líbilo.

Protože amelie chtěla jet do Chartres, aby viděla koncert amélie-les-crayons a přemluvila mě a doru, abychom jely s ní, tak se k nám přidala ještě laure a její kamarád a všichni jsme jeli do Chartres. V Chartres je velmi slavná katedrála, kterou jsme samozřejmě navštívili. Ve Francii je velmi dobré být mladší 26-ti let, protože potom máte spoustu věcí zadarmo (louvre, museé d'orsay a třeba vstup do věže katedrály v chartres). Stoupali jsme strašidelně strmým, úzkým a točitým schodištěm, které čítalo 350 stupňů. Vyhýbat se lidem, kteří scházeli shora bylo plné adrenalinu, ale výhled stál za to. 

Dali jsme si studený oběd na sluníčku, cestou nějakou crêpe, večeři v Mc Donalds (blé blé fuj). Obešli jsme turistický okruh a užili jsme si spoustu zábavy. Sluníčko svítilo, bylo nám teplo a hezky. Všechno bylo završeno nádherným večerním koncertem a temnou cestou domů se spoustou zpěvu.   Pořád dokola znělo: "We should do this more often." A pravdou je: "yes, we should."…
PS: 1. Laure řídí…2. katedrála…3. světlo z vitráží…4. eating crêpes…5. taky bych si chtěla hrát na takové zahradě jako ty dvě děti…6. cocou…7. z věže…8. jaro je tady…9. ano, byla jsem tam taky:)

Vladi et amélie

Jak se stane, že se člověk stále více a více zamilovává do téhle země? No pomůže k tomu třeba i koncert, na který se dostanete naprostou náhodou, protože chcete zažít nějakou kulturu a taky se trošku družit s lidmi. 

Jedna kamarádka z erasmu mě přesvědčila ať s ní jdu na koncert zpěvačky, kteoru má ráda a já jsem za to opravdu nekonečně mnoho ráda, protože to bylo nádherné a neuvěřitelné. Úžasná zpěvačka, všichni členové multiinstrumentální a asi tak 20 různých hudebních nástrojů u kterých se neustále všichni střídali. Mé srdce bylo dojato a okouzleno. Tedy mám novou hudební lásku. Jmenují se amélie-les-crayons! Můžu říct, že tento zážitek krásně zaplnil díru, který ve mně zůstala, protože jsem nemohla na koncert Mumford & Sons. ach ach. la france la france!!

Podařilo se mi zachytit velmi povedený kousek koncertu - nevypňete to moc brzy, protože byste přišli o nejlepší věc ze všeho;)

Vladi et le grand voyage

Jelikož jsem velmi šikovná, tak se mi podařilo sbalit si znovu 20-ti kilový kufr. Zabalila jsem do něj všechno co mi tady nejvíce chybělo a taky věci na jaro a léto. No a když jsem jela do prahy na letiště, tak to byla krása, protože mi měl kdo pomoci s kufrem, ale pak se to všechno začalo velice kazit. Už asi před měsícem a půl jsem si koupila lístek na TGV který mě nevyšel moc draze (protože jsem si za spoustu peněz koupila slevu na vlak, takže teď musím hodně jezdit, aby se mi to vyplatilo). TGV mě mělo dovézt z letiště až do Orléans, kde bych jenom přestoupila na tramvaj, vystoupila a přesunula se do residence. Očekávaný čas příjezdu: 21:00.

Ale Air France se rozhodli, že zpozdí můj let o hodinu a nakonec z toho byla hodina a půl. Můj perfektní plán měl v sobě zahrnuty 2 h rezervy mezi příletem letadla a odjezdem vlaku. Nakonec jsem přistála o hodinu a půl později. Svůj těžký kufr jsem z pásu brala do rukou zrovna ve chvíli, kdy mé TGV mělo odjíždět. Řekla jsem si že to ale stejně zkusím, třeba bude mít zpoždění. NEMĚLO! Všechny ostatní TGV na tabuli zpoždění měli, ale to mé prostě ne. Byla jsem na pokraji svých sil a u nohy mi stál ten kufr, plný milovaných věcí. Šla jsem zpátky do příletové haly, abych si stěžovala a dostala z nich zpátky peníze za ten lístek na vlak - a tam mi řekli že se to dělá jenom přes internet. Tak jsem se vrátila zpátky na "vlakové nádraží" a bylo jasné, že budu muset absolvovat cestu přes celou paříž až na nadraží odkud se jezdí do Orléans a pak další dobrodruženství. A ta 20-ti kilová potvura prostě ne a ne být lehčí. Chtěla jsem se dostat do vlaku, který jezdí do centra Paříže, ale zrovna v tu neděli nejel, protože opravovali trať, tak jsem musela na druhý konec letiště, abych nastoupila do náhradního autobusu, pak znovu do vlaku, pak do metra, do vlaku, do tramvaje. Samé schody nahoru a dolů, nahoru a dolů, časový press a běh, abych to stihla dřívější vlak, než ten úplně poslední. A jako třešnička na dortu - 4 patra nahoru do mého pokoje. Heslo = žádný výtah:) Ale přijela jsem živá a zdravá  a navíc s hezkou historkou pro pobavení přátel:) Čas přijezdu 23:43. ……1. můj lístek na TGV…2. víno sýr a máslo…3. sama bych ráda věděla co to je, týden jsem se na to pokoušela přijít…4. jediné štěstí měla tahle země tím, že se mi za má příkoří odměnila jarem!…5. francouzská jablečná taštička

Vladi en République tchèque

Byla jsem doma, v české republice a bylo to velmi zajímavé, protože mě postihl velký šok…a tím byla náhlá změna počasí. Když jsem odjížděla na letiště, tak bylo v Orléans slunečno a 10°C, když jsem přistávala na letišti v Ruzyni, tak hustě sněžilo a byla zima veliká. Toliko sněhu jsem snad v Praze ještě ani neviděla

Můj dočasný odjezd byl trošku smutný, protože jsem musela vyhodit moc dobré jídlo, které jsem nestihla sníst a protože to byl například sýr, tak jsem si ho s sebou ani nemohla vzít na cestu, protože by mě spolucestující neměli moc rádi.

V praze mě čekala velmi úspěšná ETS Conference. Myslím, že můžu s klidem říct, že se nám velice povedla. Ale myslím, že už nikdy nechci chodit po Praze s 50 000,- CZK na zádech v baťůžku. Sice jsem se těch peněz postupně zbavovala, ale dopočítat se toho všeho bylo nakonec velmi napínavé.

Potom jsem jela domů a viděla se se spoustou skvělých přátel. Nadýchala jsem se jedovatého ostravského vzduchu, zařídila svůj imaginární být, koupila nové boty, probrala další detaily potenciálního komunálního bydlení v Provence, propůjčila jsem kombajn, oslavila narozeniny sestry a neteře, dozvěděla jsem se nějaká tajemství a užila jsem si rodinné lásky…byla to vskutku velmi podařená návštěva, ale po ní přišlo dobrodružné cestování.………1. mé milované děti…2. mé nové botky…3. její nové gumáky

Vladi et deux mois

Včera se stalo, že už jsem tady už druhý měsíc. Uteklo to ještě rychleji než ten první měsíc. Stihla jsem toho spoustu a o všem povím zase v neděli, protože jsem byla na návštěvu doma a co jsem se vrátila, tak bylo všechno příliš hektické. Aspoň že ty zimní prázdniny otevřeli sérii skvělého počasí. Ještě k tomu dneska mám svátek, tak to se musí oslavit a hlavně si to člověk nesmí nechat zkazit tou ropuchou co teď sedí na studně;)

Jaro jaro bláznivý...budu házet kytky do Loiry!

Vladi au printemps

Sice jsem letos neviděla moc sněhu, ale v dnešní době je sníh vždycky před Vánoci a po Vánocích. A jediný čas, kdy opravdu ráda vidím sníh jsou Vánoce, takže je mi to vlastně i docela jedno. Je tady jaro. Tedy tady ve francii. Protože 10°C na sluníčku a chození bez kabátu = jaro. Minulý týden, když jsme s Bastim šplhali po schodech na Tour d'Eiffel, tak bylo krásně. Moc se mi ani nechtělo věřit, že je pořád únor. Nejlepší načasování. Málo turistů, skvělé počasí. Věřím, že doma to teď vypadá úplně jinak, než tady. Ale už za týden se budu moci sama přesvědčit. Pak budu neustále hrát na klavír a jíst maminčino jídlo a tulit se ke své peřině. Už se na to moc těším. Prázdniny se blíží....juchůůůů. Škoda těch povinností do školy. Kdyby nebyly, tak by se mi dýchalo mnohem lehčeji. 

Chtěla bych mít čas, protože mám po tom, co jsme minulý víkend navštívili paříž z velmi nestandardního pohledu (couchsurfing = best thing ever:), hlavu plnou dojmů. Leze na mě zase nějaké pseudoumělecké období. Čmárám obrazy, v hlavě mi hrají melodie, píšu texty a mám v hlavě 2 povídky. Ale prostě nemám čas to dát dokupy. Tak uvidíme, jaký účinek budou mít mé prázdniny.

Bydlet na západě má neuvěřitelné výhody. Nevadí mi tak moc, že tady slunce vychází až v 7:55 (narozdíl od česka, kde to je 6:50)....ale moc se mi líbí, že slunce zapadá až v 18:15 (doma v 17:05). Člověk má mnohem více času fungovat a není hned tma. Je to skvělé. 
A protože až do mého odjezdu bude nádherné počasí, tak jsem zvědavá, jak zvládnu ty klimatické a časové změny, ale už jsem zvládla horší věci, takže to nějak dopadne. Dneska jsme byly s Laure na navštěvě v Parc floral. Mám to asi tak 7 minut chůze z residence a za 2 týdny to tam bude jistě ještě krásnější, protože už teď jsem viděla všechny ty narcisy, jak se tlačí ven. Některé už dokonce 20 cm nad zemí. Výstava orchidejí byla opravdu poutavá a spousta podivných stromů, zámek, jezírko, altánky, domečky, kaplička. Hodlám se tam ještě několikrát vrátit a pozorovat přírodní změny v přímém přenosu.…Parc floral má dobrodružný potenciál a také opravdu zvláštní způsob přicházejícího jara. Plameňáci, papoušci orchideje a banány. Tak každá země má nějaké zvláštnosti. To je pravda.

Vladi et la joie

Musím se s tím smířit. Asi se tady uprotokoluju a pak se z toho pominu nebo tak. Do zítra musím stihnout 2, ale vůbec nevím jak s nimi hnout a nikde v dosahu nikdo, kdo by mi mohl poradit. Tak uvidíme, jak moc napínavé to bude;)

V pátek jsem měla školu do 7. Já nevím, kdyby to bylo v úterý tak mi to nevadí tak moc jako v pátek, ale tohle se mi vůbec nelíbí, to se přeci nedělá. To nedělají ani na pardubické univerzitě!:) Ale potom jsem se naštvala a řekla jsem si, že si za odměnu koupím pánvičku a hrnec. To jsem přesně potřebovala a už od svého příjezdu jsem váhala, jestli to udělat, protože si nemyslím, že je nějaká šance, že to odtud odvezu. Jestli mě tedy někdo z vás nepřijede vyzvednout. Ale udělala jsem to a k tomu jsem si ještě koupila láhev vína a sýr v dubovém listu, protože si to všechno zasloužím. Nebyl to zrovna dobrý týden.

Nemohla jsem jet se všemi ostatními na výlet do Versailles, protože na mě nezbylo místo, takže všichni jeli a samozřejmě jako obvykle já jsem zůstala tady. Ale moc to nevadilo, šla jsem opět shánět jarní boty, ale ani v šestém obchodě neměli žádné hezké. Takže pevně doufám, že můj prázdninový návrat do česka zachrání situaci.

Potom jsem si uvařila své první vlastnoruční jídlo tady. Už mi moc hodně chyběli těstoviny. Po všech těch letech na vysoké si na to člověk tak nějak zvykne a nemůže bez toho delší dobu vydržet. Ve školní restaruaci jsou totiž těstoviny jenom ve formě salátu jako předkrm. Vymyslela jsem tedy serpentini s brokolicí a smetanovou omáčkou s rocquefortem. A bylo to moc dobré a suroviny ještě zbyly, takže dneska bude ještě jedno kolo.

V mezičasech, když nevím co si počít s protokoly řeším zbývající věci na ETS konferenci, která mě čeká už ve středu. Aspoň se tady nenudím. Pozitivní je také to, že mě už do prázdnin čekají jenom 2 hodiny angličtiny ve středu ráno. Do té doby můžu pilně pracovat a balit:)…Na obrázcích jsou vidět další sýry s podivnými obrázky na obalu (asi to začnu sbírat nebo co), dále také prozatím nejlepší francouzské snídaňové pečivo a zbytek není třeba komentovat.

Vladi et un mois

Zdá se to docela neuvěřitelné, ale je to tak. Už jsem tady měsíc. Je trošku strašidelné, jak to rychle uteklo. Ale asi to je tím, že je všechno hodně hektické. Začalo to napínavě, celý měsíc pršelo a pokračovalo to napínavě. Ale dneska jsem tak seděla na přednášce, koukala jsem z okna a viděla jsem botanickou zahradu a vycházející slunce a tak mi přišlo na mysl, že se mi tady líbí a že tady možná i brzo budu docela spokojená a zabydlená. No jo, ještě by to chtělo hrnec, pánev a varnou konvici, ale všechno bude příští měsíc. Tak snad bude následující měsíc stejně úspěšný jako měsíc minulý. A budiž jaro, protože mám podezření, že jsem dneska ze školní restaurace viděla u jezera kvetoucí keř. Brzy jej prozkoumám blíže a podám informace o klimatických změnách probíhajících na evropském kontinentu;) 

Vladi et des fenêtres

Můj první kulturní víkend v Orléans. V pátek, po dalším perném týdnu ve škole, jsem konečně dostala příležitost vyčistit si hlavu a strávit večer s kamarády. Byli jsme v jedné residenci v centru, hráli jsme nějaké hry a všechno to vyústilo v malování olejovými barvami na obrovský papír na stěně, takže co by si člověk více mohl přát. Zábava to byla vskutku kvalitní.

Sobotní podvečer jsem strávila ve společnosti některých mých spolužáků z univerzity, v právém francouzském domečku v centru města. Bylo to velmi milé, měli jsme salát, pizzu, která dělala blob blob a také výborný citrónový koláč. Ve volných chvílích jsme se zabavili hádáním osobností.

A neděle byla ve znamení poklidu a sólové návštěvy města. Kdybyste to nevěděli, tak každou první neděli v měsíci, jsou ve Francii skoro všechna muzea zadarmo. To jsem si nemohla nechat ujít a tak jsem navštívila místní muzeum umění. Ale ještě před tím jsem se zastavila v katedrále, protože i když už jsem tady skoro dlouho, tak jsem ještě nebyla vevnitř. Konečně jsem vstoupila a zůstala jsem omráčená. Je velkolepá. Notre Dame má sice větší jméno, ale v úžasnosti moc nemůže konkurovat St. Croix. Jsem ochotná přiznat, že možná jsem trochu ovlivněná tím, že tady bydlím a v Paříži ne. Hodlám se do té zdejší často vracet a jenom koukat na okna a na strop a na prostor. Taky jsem chtěla říci, že takový Sv. Martin u nás doma má kouzlo domova, ale rozhodně mě nikdy nenechal stát s otevřenou pusou. Ale i přesto se těším, až jej  brzy uvidím:)

Potom jsem strávila 2,5 hodiny v muzeu umění a viděla jsem Gaugina a spoustu dalších krásných obrazů. A jak to tak bývá, tak také spoustu podivných obrazů a několik nehezkých obrazů. Ale rozhodně mám ráda návštěvu galerií sama se sebou, protože můžu mít svoje názory a nemusím je moc sdílet a vůbec nemusím být expert. 

Víkend byl zakončen návštěvou kina a shlédnutím nového Tarantinova filmu - Django Unchained. A líbilo se mi to moc velmi. Člověk zapomene jak vypadají střeva a krev, když dlouho nevidí Tarantinův film:) 

A nevím, jestli jsem se prostě rozhodla že o víkendu budu ze všeho nadšená nebo všechno jenom prostě bylo skvělé. Myslím, že druhá možnost je správně.