Vladi en français

Dávný plán se stal realitou. Když jsem v březnu podávala přihlášku na Erasmus do Francie, tak to byl spíš takový nekonečně vzdálený sen. Mezi předtím a teď stálo zkouškové, státnice, přijetí na navazující obor a spousta dalších malých a velkých věcí. Ale všechny jsem je nakonec překonala a v neděli jsem doma sbalila co se vešlo do kufru a v pondělí jsem odletěla. Mých 22 kilo bylo na mě vskutku moc, takže jsem samozřejmě vzdychala kudy jsem chodila, protože přeci jenom je to 38% mojí váhy...a to je docela dost na to, že nikde pořádně nejsou výtahy.

Příjezd a všechno to papírování bylo samozřejmě úděsné a jak mi všichni říkali, že jsem strašně odvážná, že si takhle troufnu, tak jsem si připadala spíše hodně blbá, že jsem si takhle troufla. Protože co si budeme povídat, slovní zásobu na zakládání bankovního účtu, vyřizování pojištění, řešení asi tisíce smluv...tu opravdu nemám. Ale nakonec se to všechno s pomocí ESN Orléans nějak zdařilo a já mám tady štos papírů, který v pondělí odevzdám a všechno by mělo být vyřízeno. Tak uvidíme. Bydlím v bezva pokojíčku, který je velmi útulný, ale koupelny jsou společné na chodbě a ty už bohužel nejsou tak útulné. Ale aspoň se mohu "otužovat" tím, jak nejsou hezké. Mám všechno co může mladá slečna potřebovat. Zrcadlo, umyvadlo, šatnu, postel, ledničku, židličku, stůl, poličku, okno. Vymalováno na žluto, takže optimismus tady nechybí. Zdi už jsou zčásti polepené, ale je spousta maličkostí, které mi tady chybí, ale nějak to všechno dokoupíme;) Zatím je v kampusu děsivě prázdno, ale myslím, že se to zlepší až zítra začne škola. Tedy až začne škola zbytku světa, protože já si vždycky vyberu to nejlepší a samozřejmě mi škola začala už toto pondělí. Škoda že mi to moje zmatená koordinátorka nedokázala sdělit nějak s předstihem...bych neprošvihla tolik hodin. No co už, aspoň je toho adrenalinu ještě trošku více…