Vladi et une baguette casseé

Je nutné něco jíst, protože když člověk nic nejí, tak má hlad a potom může i dokonce umřít a to by asi nikdo nechtěl, ani já bych to nechtěla. První den jsem šla do obchodu, který byl nejblíže. Nebyl moc hezký, ale měli v něm jídlo a tak jsem nemusela býti hlady.

Ve středu mi bylo odhaleno kouzlo školních restaurací. Za cenu, kterou zde kontroluje stát a nedovolí ji zvýšit, tedy pouhých 3,10 € si naložím celý talířek předkrmu, k tomu si vezmu střední bagetu, teplé jídlo (většinou nějaké maso či ryba s přílohami) a k tomu ještě nějaký dezert (koláč, jogurt, kompot) a vše zakončíme kouskem sýra. Myslela jsem, že tady kvůli nedostatku peněz zhubnu, ale možná je tento dietní plán ztracen.

Další výlet do supermarketu byl mnohem lepší. Carrefour je dobrá volba, kde se najde všechno za přijatelné ceny. Škoda jen, že jsem tam zamířila v tuto lednovou dobu, když jsou v celém městě neuvěřitelné slevy na všechno a tak jsou obchody nacpané více než před Vánoci. Čekaní u pokladny se dosti protáhlo a samotné prodírání se davy pro získání bagety a dalších potřebných věcí také nebylo nejjednodušší. Za celý svůj život jsem neviděla tak obrovské oddělení sýrů. Měla bych něco načíst a začít se v tom vyznávat. Protože Vive la France, fromage et vin. 

Když jsem to všechno naskládala do tašky, tak mi zůstala v ruce bageta, která se do té tašky nechtěla vejít. Představovala jsem si, jak jdu jako Francouzka s tou bagetou trčící z tašky po ulici a že pak budu hodně stylová, ale aby se mi do té tašky vešla, tak jsem ji musela zlomit. Přemýšlím, jestli Francouzi jí i zlomené bagety, ale vlastně je mi to jedno, protože chutná pořád stejně a pořád dobře. Je zde totiž určity 

rozdíl mezi čerstvou bagetu a bagetou ze zmraženého polotovaru.

A když už jsme u té kuchyně, tak ještě jeden krátký postřeh. S Laure, která je tady taky na erasmu jsme včera brouzdaly městěm a procházely jsme kolem jednoho z takových těch půvabných "cukrářství" s luxusními zákusky a pralinkami. Po chvíli slintání za oknem jsme sebraly odvahu a rozhodly jsme se investovat do pravého orleánského zákusku. Stálo to za to, všude byla zrcadla a zdobení, takové malé pojídání sladkostí ve Versailles. Zákusek byl sladký a krásný, akorát mi na takových věcech vždycky vadí, že aby se daly sníst, tak je musíte rozsekat a pak už nejsou tak krásné. Takže to by pro tento týden stačilo a uvidíme se zase příští:*