Vladi et Jeanne d'Arc

Je důležité zachovat chladnou hlavu a nemít velká očekávání a potom vás všechno mile překvapí. Třeba to, jak se všichni moc snaží vám pomoci. A když jim opravdu nerozumíte, tak se aspoň usmívají a když jde hodně do tuhého, tak dokonce i přepnou na angličtinu. 

Všichni říkali, že Francouzi se nechtějí bavit s lidmi, co neumí dost dobře francouzsky. Ale není to pravda. A to je moc dobře. Ale je to takové roztomilé, všichni ti úředníci se kterými jsem se za poslední týden setkala se bojí mluvit anglicky stejně tak jako já se bojím mluvit francouzsky. Je to jako když se někdo bojí myší, ale ta myš se vlastně toho někoho bojí mnohem více.

Čirou náhodou, když jsem si šla ve středu zařizovat rozvrh, jsem se dozvěděla, že už mi škola začala a to vlastně nebylo moc milé překvapení, protože jsem byla psychicky nastavená na to, že se tady budu týden rozhlížet a oťukávat a pak půjdu do školy. Ale do školy jsem najednou musela ze dne na den, tak jsem byla vhozena do studené vody, ale dopadlo to naštěstí nad má očekávání. Mám 6 spolužáků a všichni jsou na mě strašně hodní a snaží se mi pomáhat a shánějí mi materiály a berou mě s sebou na oběd. Tak snad se jim neomrzím;)

Můj víkend byl ve znamení vnitřního rozporu, jestli stojí za to jet do paříže k volbám a chodit celý den po paříži v dešti, dát za to spoustu peněz a ještě k tomu pak pravděpodobně skončit nemocná. Pud sebezáchovy vyhrál nad pudem občanské povinnosti. Ale za 2 týdny se již chystám a doufám, že to s tou naší zemí dopadne spíše lépe, než hůř. 

Místo paříže jsem se rozhodla trošku poznávat město Johanky z Arku. Ta má tady toho spoustu, ale na prohlídku jejího domů a všech těch muzeí si budu muset ještě počkat. Minimálně do příštího týdne, protože následující týden strávím od rána do večera ve škole.

Centrum města je středověce okouzlující a co si budeme povídat, každá ta francouzská katedrála udělá na člověka dojem. I kdyby měly být všechny stejné, tak jsou pořád obrovské, propracované a dechberoucí. Orleánská se jmenuje Cathédrale Sainte-Croix. Ještě jsem nebyla vevnitř, ale musím to tady objevovat postupně;)

Čeká mě náročný týden, tak snad to všechno nějak dopadne a moje francouzština se dostane do nějakých normálních kolejí. Vtipné je, že mi tady nehrozí žádný stereotyp, protože můj rozvrh je každý týden jiný.